Od roku 1961 stoupla průměrná globální teplota zhruba o 1 ˚C. V Česku vzrostla průměrná teplota za stejné období o více než 2 ˚C, tedy zhruba dvakrát rychleji. Tempo oteplování se totiž na různých místech naší planety liší. Roli hrají rozdílné vlastnosti oceánů a pevniny, regionální specifika i vliv atmosférického proudění.
Arktický mořský led výrazně ubývá. Od roku 1979 klesl rozsah zářijového minima téměř o polovinu (o 46 %), s dlouhodobým trendem úbytku přibližně 13 % za dekádu. Výběr krátkého období 2007–2023 vytváří mylný dojem „stagnace“, protože začíná extrémně nízkým rokem: všech 18 let od roku 2007 patří mezi nejnižší hodnoty v celé historii satelitních měření.
IPCC jasně konstatuje, že hlavní příčinou současné klimatické změny jsou lidské aktivity, zejména emise skleníkových plynů z fosilních paliv, zemědělství a odlesňování.
Spalování uhlí uvolňuje velké množství CO₂, které významně zvyšuje koncentraci skleníkových plynů v atmosféře a vede ke změně klimatu. Zároveň způsobuje znečištění ovzduší (například prachové částice, oxidy síry a dusíku, které způsobují enormní škody na zdraví a přírodě). Toto znečištění aerosoly má také zároveň částečně ochlazující efekt, který část oteplení způsobeného spalováním uhlí maskuje.
V otázce antropogenních příčin probíhající změny klimatu existuje drtivá odborná shoda již několik desítek let. Ta je doložena obrovským množstvím empirických důkazů, které přinesly tisícovky odborných výzkumů, stovek vědeckých týmů z mnoha oborů po celém světě. Zároveň v odborném poli neexistuje žádná konkurenční teorie, která by pozorované oteplení dokázala vysvětlit. Testována byla řada alternativních hypotéz (vliv slunečních cyklů atp), ale všechny byly vyvráceny. Tato odborná shoda tedy nebyla dosažena „hlasováním”, ale vědeckou prací a je podpořena výsledky mnoha empirických výzkumů.
Země se ale v posledních zhruba 150 letech prudce otepluje. Výzkum působení orbitálních změn (Milankovičových cyklů) vyvrátil možnost, že by za pozorované oteplení mohly změny orbitu. Při současné konfiguraci Země je totiž vliv orbitálních cyklů mírně ochlazující. Milankovičovy cykly navíc probíhají v časovém měřítku desítek až stovek tisíc let.
Naopak velké množství důkazů ukazuje, že velikost, rychlost a charakter oteplování odpovídá oteplení způsobenému lidskou činností – zejména spalování fosilních paliv, které zvyšuje koncentraci skleníkových plynů v atmosféře.
Jsou to lidské emise oxidu uhličitého (CO₂), které jsou zodpovědné za bezprecedentní nárůst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře. Lidské emise CO₂ jsou hlavním důvodem, proč pozorujeme masivní růst koncentrace tohoto plynu v atmosféře – jde o velmi dobře zdokumentovaný fakt již více než padesát let. Už koncem 50. let Charles David Keeling přesvědčivě doložil, že množství CO₂ v atmosféře rychle roste.
Následné izotopové (radiokarbonové) analýzy potvrdily, že tento nárůst pochází především ze spalování fosilních paliv a z menší části ze spalování biomasy, například při vypalování pralesů. Fosilní uhlík má totiž charakteristický izotopový „otisk“, který jej odlišuje od uhlíku z biologických zdrojů.
Dnešní koncentrace CO₂ překračují úrovně, které na Zemi nebyly zaznamenány po dobu několika milionů let.
To, že zvýšení koncentrace CO₂ způsobuje růst teploty, je dobře popsaný jev již od 19. století a v současnosti pro něj existuje celá řada důkazů a přímých empirických měření. Satelitní měření jasně prokázalo, že se snižuje množství odchozí energie ve frekvenčních pásmech, kde je aktivní CO₂. Tedy v zemském systému energie zůstává, a tím dochází k oteplení. Tento jev je současně potvrzován měřeními na povrchu, kde vědci zaznamenávají růst množství energie ve formě infračerveného záření přicházejícího zpět z atmosféry. Jde o dva nezávislé důkazy, které se navzájem potvrzují.
Studie a měření za posledních několik desetiletí ukazují, že trendy sluneční aktivity nejdou ruku v ruce s pozorovaným oteplováním – zatímco teplota rostla, sluneční aktivita měla spíše mírný pokles. Pokud se ovšem zahrnou antropogenní vlivy, výsledek numerických simulací založené na známých fyzikálních zákonech velmi dobře popisuje pozorované oteplení.