evidence.ninja

debunk

Jsou lidské emise CO2 zodpovědné za nárůst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře?

Filip Turek o CO2

Výrok

A jenom k těm emisím, protože to pro mě už začíná být skutečně sprosté slovo. Emise, které vyprodukuje člověk jsou jenom tři a půl procenta, zbytek jsou aerosoly, sopky, neuvěřitelný množství jiných aspektů, zemská kůra…

Filip Turek v Nejlepším podcastu na Vox TV 8. 5. 2025

  • Filip Turek

Fakt

Jsou to lidské emise oxidu uhličitého (CO), které jsou zodpovědné za bezprecedentní nárůst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře. Lidské emise CO jsou hlavním důvodem, proč pozorujeme masivní růst koncentrace tohoto plynu v atmosféře – jde o velmi dobře zdokumentovaný fakt již více než padesát let. Už koncem 50. let Charles David Keeling přesvědčivě doložil, že množství CO v atmosféře rychle roste. 

Následné izotopové (radiokarbonové) analýzy potvrdily, že tento nárůst pochází především ze spalování fosilních paliv a z menší části ze spalování biomasy, například při vypalování pralesů. Fosilní uhlík má totiž charakteristický izotopový „otisk“, který jej odlišuje od uhlíku z biologických zdrojů. 

Dnešní koncentrace CO překračují úrovně, které na Zemi nebyly zaznamenány po dobu několika milionů let.

Delší vysvětlení

Bezprecedentní nárůst CO2 je dobře zdokumentovaný a v současnosti je pravděpodobně nejvyšší za mnoho milionů let.

Nárůst CO2 za posledních 800.000 let. Zdroj obrázku NASA

Celkově jsou tak lidské emise CO2 gigantické. Od počátku průmyslové revoluce jde o zhruba 2,5 bilionu tun CO2, což je více než celková váha suché biomasy (tedy váha všech živých věcí na Zemi) nebo veškerých věcí, které lidé vytvořili.

Váha spáleného uhlíku z lidské činnosti v porovnání s biomasou (Zdroj: Climate Brink)

Je pravdou, že přirozené emise jsou pouze cca 3,5 % celkového ročního uhlíkového cyklu. Nicméně to neznamená, že jsou nízké. Jedná se o téměř 37 miliard tun ročně. Přírodní zdroje sice CO₂ uvolňují ve větší míře než lidské zdroje, ale také je zase nazpět všechny absorbují a dlouhodobě je jejich poměr vyvážený. Pokud by tomu tak nebylo, tak by se dlouhodobě CO2 z přírodních zdrojů v atmosféře hromadilo a nakonec by vedlo k takovému oteplení, že by život nebyl možný. Ve skutečnosti biosféra kompenzuje přibližně polovinu lidské emise tím, že je ukládá (do oceánů — 25% — nebo do organického materiálu prostřednictvím fotosyntézy — 30%). Tyto absorbční schopnosti mají své limity a již dnes vidíme zneklidňující náznaky, že ekosystémy tento nápor přestávají zvládat — například arktické ekosystémy se začínají překlápět z pohlcovačů do zdrojů uhlíku, něco podobného lze vidět i v amazonském pralese.

Pokud bude tepelný/klimatický stres příliš velký, může se dokonce stát, že se z umírajících ekosystémů začne CO2 začne zpět uvolňovat od atmosféry. Např. oceány s rostoucí teplotou nemohou vázat tolik CO2 a vrátí ho zpátky do atmosféry, lesy v Evropě se vlivem špatného hospodaření a oteplování mění z uhlíkového pohlcovače na uhlíkového producenta, případně produkují emise při požárech, a vyšší teploty urychlují mikrobiální rozkladné procesy, jenž též uvolňují uhlík do atmosféry, a tím lidmi způsobené oteplení dále urychlují.

Tento diagram znázorňuje globální koloběh uhlíku a vliv lidské činnosti na toky uhlíku mezi atmosférou, oceánem a pevninou. (Zdroj: NOAA)

Falešné tvrzení

Tvrzení

Toto tvrzení tedy v podstatě účelově vybírá některé přírodní zdroje a zcela ignoruje kontext celkové uhlíkové bilance a obrovského měřítka lidského vlivu. Vědecký konsensus, podložený rozsáhlými měřeními a izotopovými analýzami, jasně ukazuje, že rychlý nárůst koncentrace CO v atmosféře od průmyslové revoluce je drtivě způsoben lidskou činností.

Sopečné emise CO jsou například jen zlomek – asi 1% nebo méně – toho, co lidé každoročně vypustí. Aerosoly jsou navíc úplně jiná věc: jde o částice, které odrážejí sluneční záření a mají celkově ochlazující efekt, samy o sobě ani nejsou skleníkovými plyny. A příspěvek zemské kůry či geotermálního tepla k povrchovému oteplování je zanedbatelný.

Sopečné emise CO₂ jsou například jen drobek oproti emisím z fosilních paliv. Jak je vidět na grafu ročních emisí od roku 1750. Zdroj: NOAA

Klam

Tento mýtus využívá manipulativní techniky „vytrhávání z kontextu”, kdy selektivně reprezentuje část dat bez důležitých okolností. Tím se snaží vzbudit dojem, že lidské emise nejsou podstatné.

Ty sice představuje 3,5 % z celkového ročního cyklu přírody, ale fungují jako další opakovaný zdroj, který přidává CO2 do vyváženého systému, což po 150 letech neustálého přidávání přispělo k růstu koncentrací v atmosféře. Je to podobné jako vana s otevřeným kohoutkem a odtokem: přírodní procesy drží hladinu vody stabilní. Lidské emise jsou jako zapnutí dalšího kohoutku, který vanu časem přeplní.

Shrnutí na závěr

Emise z lidské činnosti způsobují bezprecedentní nárůst v koncentraci skleníkových plynů v atmosféře. Jedná se o dobře doložený fakt.

Zdroje

Příklady

Obsah ke sdílení