debunk
Víme, že za posledních třeba řekněme 100 let se zvýšila ta průměrná teplota asi o 3/4 stupně. Kdyby se teď tady v tomto studiu zvýšila teplota o 3/4 stupně, tak to nikdo z nás, kdo tady sedíme [...] nepoznáme.
Výrok Petra Macinky v CNN Prima News
Za posledních 100 let vzrostla teplota výrazně víc. Zhruba o 1,2 stupně Celsia. I přes to, že se nám toto navýšení v každodenní zkušenosti může jevit jako malé, v kontextu klimatického systému Země je obrovské. Pro srovnání, během vrcholu poslední doby ledové byla průměrná globální teplota přibližně o 6 °C nižší než dnes. Oceány ale byly o 125 metrů níž a ve Skandinávii byl až 3 kilometry tlustý led. Naše planeta vypadala dramaticky odlišně. Navíc každé další oteplení zvyšuje četnost a intenzitu klimatických extrémů, zejména extrémního horka a silných srážek.
Globální oteplení není místní ani krátkodobé kolísání teploty, ale dlouhodobý růst průměrné teploty celé planety. I zdánlivě malé zvýšení tohoto průměru představuje, na rozdíl od ohřátí vzduchu v jedné místnosti, obrovské množství energie nahromaděné v klimatickém systému. Je to zcela zásadní nepochopení celé problematiky.
Přechod od poslední doby ledové k dnešnímu meziledovému období znamenal zvýšení globální průměrné teploty přibližně o 5–7 °C, trvající tisíce let. Přesto tato zdánlivě malá změna zásadně proměnila planetu. Tehdy byla hladina světového oceánu asi o 125 metrů níž, Británie byla spojena s evropskou pevninou, Skandinávii pokrýval až tři kilometry silný ledový štít a na území dnešní České republiky převládalo periglaciální klima s výskytem permafrostu.
Evropa během poslední doby ledové. Zdroj: Perrinremonte.com
Problémem je také rychlost, se kterou k těmto změnám dochází. Během holocénu, tedy období trvajícího přibližně posledních 11 700 let, ve kterém se rozvinula lidská civilizace, se globální průměrná teplota měnila pomalu, v průběhu staletí až tisíciletí. A za celou tu dobu se nedostala z rozpětí cca 1 °C. Současné oteplování je oproti tomu mimořádně rychlé. Od konce 19. století se Země oteplila o více než 1 °C během pouhých zhruba 150 let. Čím rychleji oteplování probíhá, tím méně času mají ekosystémy i lidské společnosti na přizpůsobení se novým podmínkám. Zároveň lidé i další organismy mají teplotní limity, kdy jsou schopni fyzicky existovat. Příliš vysoké teploty zkrátka nepřežijí.
Zatímco v průběhu přirozeného přechodu mezi dobou ledovou a meziledovou trvalo planetě Zemi oteplení o 1 °C více než tisíc let, nyní se vlivem člověkem vypouštěných skleníkových plynů ohřála o 1 °C za méně než sto let. Podle předpovědí se od současných teplot do konce tohoto století planeta oteplí ještě o dalších 0,5–3 °C, v závislosti na množství emisí skleníkových plynů. Zdroj: Fakta o klimatu
Nárůst globální teploty navíc není prostorově rovnoměrný a jeho rozsah i dopady se proto mohou mezi jednotlivými oblastmi lišit. Zatímco někde je oteplení menší, jinde může být několikanásobně vyšší. Pevnina se obecně otepluje rychleji než oceány a zvláště výrazné oteplování probíhá ve vysokých zeměpisných šířkách severní polokoule. V oblastech Arktidy nárůst průměrné roční teploty dosáhl až 5,6 °C. My žijeme v Evropě, která je nejrychleji se oteplující kontinent.
Mapa změny teploty ukazuje, že různé části světa se oteplují různě rychle. Zdroj: Fakta o klimatu
Pokračující oteplování představuje stále větší hrozbu do budoucna. S každým dalším oteplením rostou rizika pro lidské zdraví, dostupnost vody, zemědělství i ekosystémy. Už každý další půlstupeň navíc prokazatelně zvyšuje četnost a intenzitu klimatických extrémů. V některých regionech se tak mohou podmínky stávat stále obtížnějšími pro běžný život. Zároveň se dostáváme do klimatických podmínek, se kterými nemáme přímou zkušenost. Vědecké modely dokážou další vývoj odhadovat, nelze však přesně předpovědět všechny jeho důsledky.
Pozorované oteplení není zanedbatelné. Nárůst průměrné globální teploty o jednotky stupňů Celsia má velmi významné dopady.
Srovnání změn průměrné globální teploty s teplotou v místnosti vůbec není na místě, jedná se o dva odlišné jevy. Zatímco v místnosti jde o změnu malého množství vzduchu, globální oteplení je dlouhodobý posun průměrné teploty celé planety. Ten je spojen s obrovským množstvím energie, která se hromadí v klimatickém systému, kde svou důležitou roli hrají také oceány.
U tohoto výroku byly použity logické klamy:
Tvrzení, že globální oteplení o 1 °C je zanedbatelné, je mylné, neboť nebere v úvahu rozsáhlost povrchu Země a obrovské množství energie, které je k tomuto zdánlivě malému oteplení potřeba. Zatímco lokálně by oteplení o 1 °C tolik varovné nebylo, pokud se systematicky změní celá globální hodnota povrchové teploty planety, je to vážný signál, že systém se vychyluje ze své ustálené, rovnovážné polohy.
Dobrou analogii poskytuje lidské tělo. Pokud se nám ruce zahřejí o 1 °C, například z důvodu zvýšeného prokrvení horních končetin, nemusí to být žádná známka nemoci. Ale pokud teplota celého těla stoupne z 37 °C na 38 °C, již to značí vážný projev nemoci.
Vytváření analogie mezi dvěma odlišnými jevy. V tomto případě mezi průměrnou globální teplotou a teplotou v místnosti. Zatímco změna teploty v místnosti popisuje lokální podmínky v malém prostoru, globální oteplování představuje dlouhodobý posun průměrné teploty celé planety a je projevem obrovského množství energie, která se hromadí v klimatickém systému.
Nárůst teploty je výrazně vyšší, než tvrdí Petr Macinka. Zároveň i jeho význam je naprosto jiný, než uvádí. Nárůst globální teploty o jednotky stupňů má významné dopady. I relativně malé posuny globálního průměru v minulosti zásadně změnily podobu planety. Současné oteplování navíc probíhá mimořádně rychle. S každým dalším oteplením zároveň klesá schopnost přírody i společnosti se těmto změnám přizpůsobit.
Petr Macinka, CNN Prima News v čase 0:04 až 0:17