Kolik skleníkových plynů skutečně vzniká v Česku kvůli potravinovému odpadu?
Výrok
Například odpad v podobě nespotřebovaných potravin vytváří až 50 procent skleníkových plynů na území České republiky, které se snažíme do roku 2030 snížit, a tady jsou velké pozitivní dopady.
Výrok pronesl ministr životního prostředí ministr životního prostředí Igor Červený (Motoristé) v rozhovoru pro Český rozhlas Plus v pořadu Ranní Plus 9. listopadu 2026 v kontextu českých priorit pro začínající klimatickou konferenci COP31 v turecké Antalyi. V textové podobě vyšel rozhovor na webu Českého rozhlasu.
Igor Červený
Fakt
Potravinový odpad v Česku netvoří polovinu emisí skleníkových plynů. Celé odpadové hospodářství, kam potravinový odpad hlavně spadá, tvořilo v roce 2024 jen 5,7 % národních emisí (5,52 z 96,21 milionu tun CO2eq) a zemědělství 7,7 %. Největší podíl mají energetika, doprava a průmysl, dohromady zhruba tři čtvrtiny emisí. Číslo „polovina“ pochází z globálních studií, podle nichž tvoří potravinové ztráty a odpad zhruba polovinu emisí potravinového systému, tedy pěstování, zpracování, dopravy a spotřeby jídla. Potravinový systém přitom tvoří jen asi třetinu světových emisí. Tvrzení vytváří klamný dojem tím, že údaj o jedné části hospodářství a o celém světě vydává za podíl na celkových emisích Česka.
Delší vysvětlení
Českou emisní inventuru pravidelně sestavuje Český hydrometeorologický ústav a přebírá ji Eurostat. Podle národní inventarizační zprávy z roku 2026 vypustilo Česko v roce 2024 celkem 96,21 milionu tun CO2 ekvivalentu, bez sektoru využívání půdy a lesnictví. Třetinu emisí má na svědomí energetika, každou pětinu doprava a průmysl. Na budovy připadá necelá desetina, na zemědělství 7,7 % a na odpadové hospodářství 5,7 %.
Emise skleníkových plynů v ČR podle sektorů, 2024. Zdroj: ČHMÚ.
Potravinový odpad spadá hlavně do odpadového hospodářství. Klíčovým zdrojem emisí jsou tam skládky, kde se bioodpad rozkládá a uvolňuje metan. Nepřímo souvisí i se zemědělstvím, protože vyhozené jídlo se nejdřív muselo vypěstovat. I kdybychom ale obě kategorie připsali potravinovému odpadu celé, dostali bychom 13,5 % národních emisí, tedy méně než třetinu tvrzené poloviny. Ve skutečnosti je podíl ještě mnohem nižší, protože většina emisí ze zemědělství připadá na jídlo, které se sní.
Odkud se tedy „polovina“ vzala? Studie publikovaná v časopise Nature Food v roce 2023 spočítala, že potravinové ztráty a odpad způsobily v roce 2017 emise 9,3 miliardy tun CO2 ekvivalentu. To je zhruba polovina emisí celého světového potravinového systému, který sám tvoří asi třetinu světových emisí. Polovina se tedy vztahuje k potravinovému systému, ne k celkovým emisím, a platí pro svět, ne pro Česko.
Jiné odhady počítají s užšími hranicemi a docházejí k nižším číslům. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) tvořily potravinové ztráty a odpad v letech 2010–2016 8–10 % světových emisí. OSN pracuje zhruba s 8 %, tedy přibližně s podílem celosvětového turismu. V Evropské unii tvoří potravinový odpad podle Evropské agentury pro životní prostředí kolem 16 % emisí potravinového systému. Žádný z těchto přístupů nedává polovinu národních emisí.
Ministr výrok spojil s emisními cíli do roku 2030. Pro potravinový odpad platí od října 2025 závazné unijní cíle podle revidované rámcové směrnice o odpadech (2025/1892). Do konce roku 2030 musí státy snížit potravinový odpad o 10 % ve zpracování a výrobě a o 30 % na obyvatele v maloobchodě, stravování a domácnostech. Výchozí hodnotou je průměr let 2021–2023. Česko má směrnici převést do vnitrostátního práva do června 2027.
Pro představu: Česko podle Eurostatu vyprodukovalo v roce 2024 přibližně 1,1 milionu tun potravinového odpadu, tedy 101 kg na obyvatele. Průměr EU byl 129 kg.
Tyto cíle se ale týkají množství odpadu, ne emisí. Klimatické cíle do roku 2030 jsou jiná politika a potravinový odpad v nich hraje jen malou roli.
Na výroku tak platí jen obecná myšlenka: potravinový odpad zatěžuje klima po celé délce řetězce, od pěstování a chovu zvířat přes zpracování a dopravu až po skládkování, a jeho omezení patří k účinným opatřením. Problém je v čísle a v tom, k čemu ho ministr vztáhl.
Falešné tvrzení
Tvrzení
Ministr přisuzuje potravinovému odpadu „až 50 procent“ skleníkových plynů „na území České republiky“. Takový podíl neexistuje v žádných českých datech: celé odpadové hospodářství tvoří 5,7 % národních emisí a potravinový odpad je jen jeho částí. Výrok přebírá globální údaj o podílu potravinových ztrát a odpadu na emisích potravinového systému a vydává ho za podíl na celkových emisích Česka. Vynechává přitom dvě věci, které by otázku rozhodly: že se polovina vztahuje jen k potravinovému systému, a že jde o celosvětový průměr, nikoli o českou bilanci. Spojení s cíli do roku 2030 navíc míchá unijní cíle pro množství potravinového odpadu s cíli pro snižování emisí.
Kategorie
Klam
Klamný dojem vzniká především záměnou základny. Údaj, že potravinové ztráty a odpad tvoří zhruba polovinu emisí potravinového systému, je podložený. Ve výroku se ale z potravinového systému stane celé hospodářství, tedy i energetika, doprava a průmysl, které v Česku tvoří tři čtvrtiny emisí. Věta „potravinový odpad tvoří polovinu emisí potravinového systému“ je pravdivá. Věta „tvoří polovinu emisí Česka“ pravdivá není.
Dále jde o přenesení globálního čísla na jeden stát. I kdyby polovina platila pro celkové emise světa, nedala by se přenést na Česko. Česko má jinou strukturu emisí než svět: velký podíl energetiky a průmyslu a naopak malý podíl odlesňování a zemědělství.
A konečně jde o nepřesné spojení s politickými cíli. Výrok spojuje potravinový odpad se snižováním emisí do roku 2030, přestože unijní cíle pro potravinový odpad měří množství odpadu, ne emise. Posluchač tak může nabýt dojmu, že polovina českých emisí spadá pod politiku potravinového odpadu.
Potravinový odpad je skutečný zdroj emisí a jeho omezování má smysl. V Česku ale netvoří polovinu skleníkových plynů: celé odpadové hospodářství, kam hlavně spadá, tvoří 5,7 % národních emisí. Hlavními zdroji jsou energetika, doprava a průmysl.
Ministrova „polovina“ je globální podíl potravinových ztrát a odpadu na emisích potravinového systému, který sám tvoří asi třetinu světových emisí. Přenesením tohoto čísla na celé emise Česka vzniká tvrzení, které neodpovídá žádným dostupným datům.
EUROPEAN ENVIRONMENT AGENCY. EU waste prevention checkup: more effective measures needed to tackle food waste. Kodaň: EEA, 2025.
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EU. Směrnice (EU) 2025/1892 ze dne 10. září 2025, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech. In: Úřední věstník Evropské unie, 2025.