Jaký je vědecký konsenzus o příčinách současné klimatické změny?

To, že emise z lidské činnosti jsou tak vysoké, že musí zákonitě vést ke globálnímu oteplení bylo zřejmé z klimatického výzkumu již v 70. letech minulého století. V roce 1979 dokonce na vyžádání ministerstva energetiky vypracovala Národní akademie věd USA pod vedením předních odborníků, zprávu, která shrnovala poznatky o vlivech rostoucích koncentrací CO₂ na změnu klimatu (tzv. Charney report). V úvodu zprávy se píše:

Pokud budou koncentrace oxidu uhličitého nadále stoupat, výzkumná skupina nevidí žádný důvod pochybovat o tom, že dojde ke změnám klimatu, a žádný důvod věřit, že tyto změny budou zanedbatelné. Závěry předchozích studií byly obecně potvrzeny. Studijní skupina však poukazuje na to, že oceán, velký a těžkopádný setrvačník globálního klimatického systému, může zpomalit průběh pozorovatelných klimatických změn. Politika vyčkávání může znamenat čekání, až bude příliš pozdě.

Tento výzkum se opírá o dobře zdokumentované fyzikální vlastnosti skleníkových plynů, již z 19. století. Použil celou řadu metod pro ověření jeho správnosti a zvážil všechny alternativní hypotézy. Na tomto konsenzu se nic nezměnilo ani v 80. letech. Odborný konsenzus vyjádřila v rakouském Villachu roku 1985 konference pořádané Světovou meteorologickou organizací (WMO), Program OSN pro životní prostředí (UNEP) a Mezinárodní rada vědeckých unií (ICSU). Ve zprávě shrnují „shodu současného vědeckého poznání”, tak že při pokračujících emisích CO₂ dojde k výraznému oteplení klimatu a není pochyb, že taková změna by měla „dalekosáhlé změny na globální ekosystémy, zemědělství, vodní zdroje a mořský led”. Ačkoliv zmiňují nejistoty v proměně globálních a regionálních vzorců, stejně jako nejistoty v odpovědi ekosystémů, tak se explicitně vyjadřují, že porozumění otázce skleníkového efektu je natolik pokročilé, že vědci a politici by měli zahájit aktivní spolupráci na řešení tohoto problému. Z tohoto důvodu byl založen Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) v roce 1988.

Zprávy IPCC postupně systematicky začaly shrnovat dostupné vědecké poznání a poznatky o odborné shodě na antropogenních příčinách změn klimatu dále potvrzovali. Zároveň během 90. let se také začala skutečně odborníky předpovězené globální oteplování objevovat a začalo být detekovatelné ve vývoji globálních teplot. Postupně také začalo probíhat mezinárodní vyjednávání na omezování fosilních paliv.

Nicméně během 90. let se také začaly objevovat veřejné kampaně financované fosilním průmyslem, které tyto odbornou shodu veřejně zpochybňovaly. Tyto kampaně u veřejnosti vzbudily falešný dojem, že tato otázka je předmětem nějaké odborné debaty.

Od té doby vznikla poměrně výrazný nesoulad mezi tím, co vědecký výzkum skutečně říká, a co si veřejnost myslí, že říká. Právě tento nesoulad byl důvod současného zkoumání míry konsenzu ze strany sociálních vědců a vědkyň. Jako jeden z prvních výzkumů míry vědecké shody na problematice antropogenních příčin globálního oteplování provedla historička vědy Naomi Oreskes v časopisu Science roku 2004. Všimla si, že ačkoliv ve veřejné debatě je popírání antropogenních příčin běžné, ve vědecké literatuře se prostě nevyskytuje.

Od té doby proběhla celá řada analýz vědecké literatury nebo názorů mezi odborníky a odbornicemi.

Silně expresivně zabarvený komentář ředitelky Next Finance a političky Svobodných jako celek zpochybňuje vědecký konsensus ohledně klimatické změny (zmiňuje hlavně antropogenní příčiny a dopady). Měření konsensu se věnujeme v jiných textech. V tomto textu se ovšem zaměříme na klíčový argument článku, a tím je zhruba toto:

Vědecký konsenzus o změně klimatu neexistuje, protože instituce jako IPCC jsou politicky motivované, zatímco „alternativní“ sdružení jako NIPCC či CLINTEL jsou nezávislé a docházejí k jiným závěrům.

Jde o strategii, která je typická pro americké libertariánské kruhy a u nás není příliš častá. Autorka nadnárodní vědecké panely (IPCC, UNEP, Climate Advisory Board) negativně nálepkuje (používá přívlastky jako vládní, marketingové, zaujaté, štědře dotované), zatímco vyzdvihuje NIPCC a CLINTEL. Tyto organizace hodnotí pozitivně a snaží se je vykreslit jako vědecké instituce (přívlastky jako nezávislý, nevládní, objektivní, transparentní). Vytváří tím falešnou analogii mezi vědeckými organizacemi a organizacemi politicky motivovanými (jimiž NIPCC a CLINTEL jsou).

Tvrzení o nedůvěryhodnosti Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) je nepodložené a ignoruje rigorózní vědecký proces, na kterém IPCC stojí. Klíčové aspekty, které zajišťují vědeckou integritu a důvěryhodnost IPCC, zahrnují:

• Rozsáhlý a transparentní proces hodnocení: Zprávy IPCC jsou výsledkem práce tisíců vědců z celého světa. Hodnocení zahrnuje několik kol recenzí.
• Rigorózní recenzní řízení: Každá zpráva IPCC prochází přísným recenzním řízením. Tento proces zajišťuje, že zprávy jsou vědecky přesné, objektivní a vyvážené. Cílem je identifikovat sílu vědecké shody v různých oblastech.
• Politicky relevantní, nikoli politicky závazné: IPCC je politicky relevantní v tom smyslu, že poskytuje vědecký základ pro politická rozhodování, ale jeho zprávy nepředepisují konkrétní politiky. Představují různé scénáře a možnosti, které mohou tvůrci politik zvážit.

Naproti tomu NIPCC a CLINTEL nelze považovat za seriózní vědecké orgány, ale spíše za advokační organizace, dlouhodobě zpochybňující základní poznatky o klimatické změně. Jde o koalice klimaskeptických organizací a osobností. Investigativní práce i odborné práce upozorňují na jejich napojení na fosilní průmysl. Zakladatel NIPCC Fred Singer dokonce sám v interview filmu „Obchodníci s pochybnostmi” na kameru prohlásil, že NIPCC žádnou vědeckou práci nedělá.

NIPCC je americká organizace založená známým fyzikem a klimaskeptikem Fredem Singerem. Spjatá je především s konzervativním think tankem Heartland Institute, který měl podle uniklých dokumentů sponzorovat NIPCC stovkami tisíc dolarů ročně. Heartland Institute byl dlouhodobě sponzorován Exxon Mobil, Koch Industries, ale také tabákovou společností Philip Morris. Některé ze zpráv NIPCC vydal v češtině Institut Václava Klause.

CLINTEL (Climate Inteligence) je holandská organizace zpochybňující závažnost změny klimatu. Je financována realitními podnikateli (Niek Sandmann, Cor Verkade), ale dle zjištění investigativního webu Follow the Money zprostředkovaně také fosilními společnostmi. V roce 2024 česká větev CLINTELU organizovala klimaskeptickou konferenci v Poslanecké sněmovně.

Pro laiky mohou být práce NIPCC a CLINTELU zavádějící, protože jimi publikované reporty imitují jazykem i strukturou zprávy panelu IPCC. Zásadní je, že neprovádějí vlastní výzkum, ale syntetizují klimaskeptické argumenty, neodpovídající současnému stavu poznání klimatické vědy. Zprávám je vytýkán selektivní a manipulativní způsob citování, jehož smyslem je zpochybnit hlavní proud klimatické vědy. Řada z předkládaných argumentů je recyklována a byla už mnohokrát vyvrácena. CLINTEL stál v roce 2022 také za Světovou deklarací o klimatu, v níž přes tisíc „expertů“ zpochybňovalo závažnost klimatické krize. Při bližším pohledu se ukázalo, že signatáři v drtivé většině postrádají relevantní odbornost.