Fosilní průmysl může své ekonomické zájmy prosazovat relativně otevřeně, např. lobbingem a snahou ovlivnit konkrétní legislativu. Průmyslové sektory se za tímto účelem sdružují do různých koalic a sítí se společným zájmem. Smyslem je především sladění strategií a sdílení know-how. V této části se zaměříme hlavně na tento otevřený „korporátní aktivismus“. Zvláštním případem je skrytá korporátní podpora občanských sdružením.

Příklady:  Global Climate Coalition, Energy Citizens

Nejvlivnějšími šiřiteli klimatických dezinformací jsou korporace fosilního sektoru (ropa, uhlí, plyn). Pokud firmy usilují o zmírnění ekologických regulací, mohou tak činit veřejně a svým jménem. Tak tomu bývá například v první fázi reakcí na nově zamýšlenou ekologickou legislativu, jako byl např. Zákon o čistém ovzduší (USA, 1963). Takto komunikované zájmy však veřejností nebývají vnímány jako věrohodné či legitimní. Historicky se jako efektivnější ukázala firemní strategie financování skupin a organizací, které zájmy fosilního průmyslu hájí zprostředkovaně. Např. ExxonMobil financoval think-tanky a advokační skupiny, zpochybňující klimatickou vědu. Dále může jít o reklamní kampaně, PR aktivity, příspěvky stranám atd.

Průmyslová sdružení, sítě a koalice

V průmyslových sdruženích se spojují podniky daného sektoru k efektivnější obhajobě svých zájmů, mimo jiné i v oblasti klimatických politik. Jde např. o sdružení fosilní, zemědělská, ocelářská, plynárenská apod. V ČR například Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu nebo Teplárenské sdružení ČR. Vícero různých sektorů se stejným zájmem sdružují průmyslové koalice, například šlo o Global Climate Coalition (1989–2001), která ukončila svou činnost poté, co dosáhla svého cíle: amerického odstoupení od Kjótského protokolu. Rovněž ideově spřízněné think tanky se sdružují do nadnárodních sítí; např. Atlas Economic Research Foundation nebo Civil Society Coalition on Climate Change. Sítě a koalice poskytují členům především silnější vyjednávací pozici, sdílení nákladů a know-how či koordinaci strategií.

Uměle mobilizované skupiny (astroturf/front groups)

Průmysl v některých případech sám vytváří občanské skupiny, které se tváří jako spontánní aktivismus, nicméně je řízen a financován průmyslem, např. prostřednictvím najatých PR agentur. Tento uměle vytvářený aktivismus slouží k manipulaci médii a veřejným míněním. Příkladem mohou být americké Energy Citizens nebo Consumer Energy Alliance.

Použité zdroje

• Dunlap, R. E.; McCright, A. M. Climate change denial: Sources, actors and strategies. In: Lever-Tracy, C. (ed.). Routledge Handbook of Climate Change and Society. London: Routledge, 2010, s. 240–259.
• Beder, S. Global Spin: The Corporate Assault on Environmentalism. Devon: Green Books, 1997.
• Brulle, R. J.; Roberts, J. T.; Spencer, M. C. (eds.). Climate Obstruction across Europe. Cambridge: Cambridge University Press, 2024.
• McCright, A. M.; Dunlap, R. E. Defeating Kyoto: The Conservative Movement’s Impact on U.S. Climate Change Policy. Social Problems, 2003, 50(3), 348–373.
• Dunlap, R. E.; Brulle, R. J. Sources and Amplifiers of Climate Change Denial. In: Holmes, D. C.; Richardson, L. M. (eds.). Research Handbook on Communicating Climate Change. Cheltenham: Edward Elgar, 2020, s. 49–61.
• Vidomus, P. Oteplí se a bude líp. Praha: SLON, 2018.