Příklady: American Enterprise Institute, Cato Institute.

Schématická struktura sítí klimatických obstrukcí z primeru Climate Social Science Network při Brown University

Think tanky

Think tanky lze označit za ideové inkubátory, které představují most mezi akademickým výzkumem a veřejnou politikou. Jde o analytické organizace, které by v ideálním případě měly „přeložit“ dostupné výzkumné zprávy do přístupného jazyka a umožnit politikům či veřejnosti informované rozhodování. Na svých zřizovatelích/sponzorech (strany, zájmové skupiny, firmy) jsou nezávislé vždy jen do určité míry, neboť jejich zájmy a ideje mají šířit. Ačkoli existují i levicové think tanky, šiřiteli klimaskeptických sdělení se staly zejména v USA konzervativní a libertariánské think tanky. Ty tvoří organizační bázi konzervativního hnutí a většinou nejsou „monotematické“, neboť klima tvoří většinou jen část jejich agendy. Tyto organizace se prostřednictvím konferencí a svých médií snaží zpochybňovat vědecký konsensus o změně klimatu. Jde např. o American Enterprise Institute či Cato Institute (USA) nebo Centrum pro ekonomiku a politiku či Institut Václava Klause (ČR).

Politické strany

Mezi šiřiteli klimatických dezinformací zaujímají významné místo také vybrané politické strany, historicky především pravicově nebo populisticky orientované. V americkém kontextu měla zásadní postavení Republikánská strana, která přes svůj původně smírný postoj přispěla k polarizaci společnosti v otázkách klimatu i k odmítnutí Kjótského protokolu. Pravicové a populistické strany se mohou lišit v intenzitě anti-environmentalismu, míře odmítání klimatických cílů nebo strategiích (akcent adaptace, odklad řešení, aktivní útoky na ekology). K radikalizaci populistických stran oblasti klimatu v Evropě přispěla zejména mobilizace hnutí Fridays for Future (2019), v ČR lze jmenovat např. SPD nebo Motoristé Sobě.

Akademičtí klimaskeptici

Jde o malou skupinu akademiků, většinou bez odbornosti v klimatologii, která vystupuje proti vědeckému konsensu v klimatické vědě. V českém kontextu šlo často např. o ekonomy, geology, historiky apod. Prizmatem svých oborů nejčastěji zpochybňují lidský podíl na globální změně klimatu. Jejich motivace bývá nejčastěji ideologická či osobní a jsou vyhledávanými mluvčími na akcích think tanků, protože představují domnělý hlas „heretických“ vědců. Řadu z nich lze označit spíše za bloggery.

Média

Konzervativní média fungují jako zesilovač klimaskepse ve veřejném prostoru: dávají neúměrný prostor popíračům vědy, zpochybňují vědecký konsenzus a rámují klimatická opatření jako hrozbu pro svobodu nebo ekonomiku. V USA jde typicky o kanál Fox News, v ČR např. Info.cz, Echo24 nebo Deník.To. Zvláštní kapitolu představují ryze dezinformační média, která klimatická opatření rámují v termínech globálního spiknutí elit (např. Aeronet, Protiproud). I média hlavního proudu však mohou přispívat k šíření dezinformací, typicky ve snaze poskytnout prostor „oběma stranám konfliktu“. Tato vyváženost je však většinou iluzorní, neboť přizvaní mluvčí nemají stejnou kredibilitu (klimatolog vs. klimaskeptický blogger).

Konzervativní nadace

Fosilní průmysl ideologicky spřízněné think tanky či výzkum mnohdy nesponzoruje přímo, neboť by tím snižoval jejich legitimitu v očích veřejnosti. Z tohoto důvodu finance proudí skrze konzervativní nadace, které dále prostředky přerozdělují. V USA jde například o Donors Trust a Donors Capital Fund, Koch Foundation, Bradley Foundation atd. Financování prostřednictvím nadací je méně transparentní a umožňuje zajistit anonymitu donora.

Další aktéři: univerzity, PR a reklamní agentury, lobbisté, sociální sítě

K šíření klimatických dezinformací přispívají také další aktéři. Může jít o vybrané školy a univerzitní programy, sponzorované fosilním průmyslem, PR a reklamní agentury či lobbisty. Sociální sítě nejsou původci klimaskeptických sdělení, ale fungují jako zesilovače klimatických dezinformací: jejich algoritmy zvýhodňují obsah s emočním nábojem, často bez ohledu na pravdivost. Jde tedy spíše o prostředí, v němž se mohou dezinformace efektivně šířit.

Použité zdroje

Dunlap, R. E.; McCright, A. M. Climate change denial: Sources, actors and strategies. In: Lever-Tracy, C. (ed.). Routledge Handbook of Climate Change and Society. London: Routledge, 2010, s. 240–259.

Beder, S. Global Spin: The Corporate Assault on Environmentalism. Devon: Green Books, 1997.

Brulle, R. J.; Roberts, J. T.; Spencer, M. C. (eds.). Climate Obstruction across Europe. Cambridge: Cambridge University Press, 2024.

McCright, A. M.; Dunlap, R. E. Defeating Kyoto: The Conservative Movement’s Impact on U.S. Climate Change Policy. Social Problems, 2003, 50(3), 348–373.

Dunlap, R. E.; Brulle, R. J. Sources and Amplifiers of Climate Change Denial. In: Holmes, D. C.; Richardson, L. M. (eds.). Research Handbook on Communicating Climate Change. Cheltenham: Edward Elgar, 2020, s. 49–61.

Vidomus, P. Oteplí se a bude líp. Praha: SLON, 2018.