Kanada znovu v plamenech

Boreální lesy, nacházející se uprostřed velkých kontinentů severní polokoule, kde v zimě teploty klesají k -40 °C a přes léto vyšplhají na +30 °C, se musely adaptovat na velkou škálu teplotních i srážkových meziročních extrémů. Adaptace na takové podmínky stromům trvala stovky až tisíce let a vyvinuly přitom různé strategie.

Například smrky, jedle i borovice mají odlišný tvar koruny od našich stromů mírných šířek. Jsou pro ně typické výrazně krátké pružné větve, které rychle shodí těžkou sněhovou nadílku, a tak se chrání před ulámáním. Štíhlá vysoká koruna je snadno obtékaná větrem a to pomáhá přežít i drsné zimní blizardy (na Sibiři je tento vítr znám pod názvem buran). Rychlý start fotosyntézy na jaře umožní efektivně využít krátké vlídné léto a tvrdá stromová kůra odolá mrazu i požárům. Pokud se ale klima mění příliš rychle, i tak odolný systém jako boreální lesy nestíhá přizpůsobit strategii přežití a jako ekosystém kolabuje.

Bohužel, arktická a polární oblast se otepluje o dost rychleji než globální průměr díky tzv. arktickému zesílení. Zatímco na jihu Kanady byl v roce 2024 pozorován dlouhodobý nárůst teploty o 2 °C oproti průměru 1961-1990, severní část zažila oteplení o skoro 4 °C za tu samou dobu (pro srovnání, v ČR stoupla teplota ve stejném období o 2,3 °C).

Problém není pouze růst průměrné teploty, problém jsou hlavně vlny veder, které zvyšují pravděpodobnost vzniku požárů a napomáhají jejich šíření. Ty se v Kanadě v posledních letech začaly vyskytovat ve velké míře, narostla jejich intenzita, frekvence i délka. K požárním katastrofám došlo v letech 2023, 2024 i 2025.

Nejhorší situace bývá v Britské Kolumbii na západě, kde jsou vlny veder nejčastější a nejdelší. Za období 1961–2020 vzrostl počet dní v roce ve vlnách veder o 6 dní a nejdelší trvání vlny se protáhlo o dva dny. Kanadská atribuční studie ukázala, že u 28 z 37 nejsilnějších kanadských vln veder byla pravděpodobnost výskytu v důsledku člověkem způsobené změny klimatu dvakrát až desetkrát vyšší než v předindustriálním období. 

Vůči vlnám veder je boreální les obzvlášť zranitelný

Vlny veder vznikají obvykle v oblasti tlakové výše (populárně nazývané tepelná kupole). Na začátku července se jedna taková nacházela nad východem USA a Kanady a souvisle přiváděla do Ontaria velmi teplý a vlhký vzduch.

Díky vysoké vlhkosti vzduchu nastaly dvě věci: pocitová teplota v Ontariu a Quebecu překročila 46 °C, a spustily se silné bouře, které způsobily povodně v Ottawě. Výpadek elektrického proudu vzápětí postihl na 100 tisíc domácností. Následně mnoho měst na severu Kanady zaznamenalo rekordní teplotu za 80 let měření. Ve městě Armstrong v Ontariu pak 13. 7. padl absolutní místní rekord, když naměřili 40,8 °C.

Podle tzv. "Indexu klimatického posunu" se pravděpodobnost takových veder zvýšila minimálně 5x kvůli lidmi vyvolané klimatické změně [5].

Paralelně s tlakovou výší na východě se vybudovala sekundární tlaková výše na západě, což stejným způsobem vyvolalo sucha v Britské Kolumbii. Vancouver, město, které je známé nekonečným deštěm, bylo pokryto zežloutlými trávníky a prašnými cestami. Nejvyšší teplota se vyskytla ve městě Lytton, kde naměřili 41,7 °C. Protože toto město drží celostátní kanadský absolutní rekord z roku 2021 o hodnotě těžko překonatelných 49,5 °C, nešlo z hlediska čísel o událost.

Nicméně za tyto rekordní hodnoty městečko Lytton vždy zaplatilo vysokou daň. V roce 2021 ho následný požár lesa z 90 % zničil a i letos museli hasiči jeho znovu traumatizované obyvatele kvůli požáru evakuovat a uzavřít scénickou cestu, která městem vede. A uzavírka přišla zrovna ve chvíli, kdy jsme jí chtěli projet my. Tato krásná panoramatická cesta totiž protkává Fraserův kaňon podél řeky Fraser, pojmenované po objeviteli Simonovi Fraserovi, který obchodoval s kožešinou kolem roku 1808. Fraser je považován za největšího průzkumníka-smolaře, neboť si nevšiml přítomnosti zlata v místní řece, a propásl neuvěřitelnou příležitost zbohatnout. Pozdější objevení zlata vyvolalo masivní zlatou horečku a přepsalo dějiny regionu.

Letos v červenci hořelo v Kanadě extrémně vysoké množství požárů naráz. V celé Kanadě se jednalo o 950 ohnisek, v samotné provincii Ontario jich bylo více než 190. Většina z nich hořela nekontrolovatelně. Dosud spálily přes 7350 km² boreálních lesů.

Hustý kouř z těchto požárů v Ontariu a Minnesotě vystoupal pod tropopauzu, kde ho naneštěstí zachytilo tryskové proudění (jet stream) a rychle jej rozvedlo po kanadsko-americké hranici. Kouř po několik dní zahaloval východní pobřeží Kanady a USA do nebezpečného dýmového oparu.

Následky byly nepříjemné a vedly až k mezinárodní roztržce, kdy prezident Trump místo hasičské pomoci hrozil Kanadě zvýšením cel. Dne 15. 7. mělo Toronto nejhorší kvalitu ovzduší ze všech velkoměst na světě.

V Minnesotě ve městě Duluth překročily hodnoty PM_2,5 třikrát hranici nebezpečných limitů znečištění ovzduší. V následných dvou dnech se pak prolomení rekordních nebezpečných hodnot koncentrací PM_2,5  dočkali v mnoha městech včetně Chicaga, Pittsburgu nebo Washingtonu.

Období nebezpečného znečištění ovzduší se časově sešlo s trvajícími vysokými teplotami a lidé bez klimatizace stáli před složitou volbou mezi větráním přehřátého bytu a tím, že okna raději kvůli znečištění vůbec neotevřou.

Jak kouř z požárů ovlivňuje zdraví

Při hoření lesů a travních porostů se do ovzduší uvolňují toxické plyny (jako formaldehyd, ozon, benzen, oxidy dusíku a síry) a jemné prachové částice. Tyto částice pronikají hluboko do plic, difundují přes plicní membránu a mohou se dostat až do krevního oběhu. Obvykle jsou na ně navázané těžké kovy, jež způsobují poškození nebo rakovinu toho kterého orgánu, kam zrovna prach doputuje. Samotné plyny pak poškozují tkáně, mohou vyvolat poškození nervů, plodu nebo i potrat. Dlouhodobé opakované vystavení kouři z požárů tak zvyšuje riziko předčasného úmrtí.

Ještě nebezpečnější je kombinace kouře a vysokých teplot. „Jejich společný účinek je větší než prostý součet jednotlivých vlivů,“ říká Sarah Hendersonová z Centra pro kontrolu nemocí v Britské Kolumbii. Doporučuje při požárním smogu pobývat ve vnitřních prostorách s čistším a chladnějším vzduchem.

Jak se právě tento červenec sešly obě výrazné komplikace – znečistění ovzduší a vlna veder, může počet nadúmrtí podle vědce Jeff Masterse z Yale dosahovat tisíců. Podobná situace nastala pouze v roce 2023, kdy kouř z ničivé a rekordní sezóny lesních požárů v Kanadě zbarvil panorama některých amerických měst do oranžova. Tehdy při 6800 požárech shořela plocha velikosti dvou Českých republik a do ovzduší se uvolnil trojnásobek ročních emisí skleníkových plynů kanadského průmyslu. Podle studie publikované v Nature měl kouř na svědomí 5400 akutních nadúmrtí a přispěl k 82 000 následným nadúmrtím na světě (64 300 v Severní Americe a Evropě).

Projekce budoucí změny klimatu naznačují, že k podobným událostem bude docházet stále častěji. V současnosti se znovu rozhořely požáry v Britské Kolumbii, kde oheň požírá lesy i obydlí kolem malebného jezera Okanagan, které podle legendy ukrývá hadí monstrum, jenž se postupně proměnilo v turistickou ikonu a maskota oblasti. Evakuováno bylo 20 tisíc lidí a úřady vyhlásily stav nouze. Video požáru lze najít zde.

Proč narůstá počet extrémních lesních požárů v Kanadě?

K vzniku extrémního lesního požáru potřebujeme zdroj ohně, palivo ve formě suché vegetace a bezdeštivé počasí se silným větrem. Zvláště vítr je pak rozhodující faktor, zda vznikne nekontrolovatelný požár nebo se ho podaří uhasit.

Požáry v boreálních lesích Kanady vznikají především po úderu blesku nebo lidskou činností (od nedopalku cigarety, od uhlíku z táboráku nebo jiskry od železnice). Na počet požárů jsou příroda a lidi jako viníci vyrovnaní. Celková spálená plocha ale ukazuje, že rozdíl je obrovský. Blesky vyvolaly požáry zodpovědné za 92 % veškerých spálených ploch. Tyto rozsáhlé spáleniště vznikají v odlehlých oblastech Kanady, kde je možné je spíš jen monitorovat než aktivně hasit.

Kanada je natolik rozlehlá a řídce osídlená, že hašení požárů v neobydlené divočině by často znamenalo neefektivní využití prostředků. Úspěšné potlačení požáru navíc vyžaduje velmi rychlou reakci, ideálně během prvních 30 minut po vzniku. To je v odlehlých oblastech v podstatě nemožné. Nicméně, dlouho to nevadilo.

Odbornice na lesní požáry z Kanadské lesní služby Chelene Hanesová uvedla pro ScienceNews, že: „Boreální les je evolučně přizpůsoben požárům, neboť právě tak se obnovuje, a z ekologického hlediska je správné nechat požáry dělat svou práci, pokud neohrožují lidská sídla“.

Požáry si tvoří podmínky pro další požáry

Extrémní požáry (které spálí více než 2000 km2) jsou dnes dominantní položkou v kanadské statistice. Na počet představují pouze 3 % všech požárů, ale jsou zodpovědné za 97 % spálené plochy. Souvisí s tzv. extrémním požárním počasím.

Odborník Mike Flannigan z Thompson Rivers University upozorňuje, že extrémní požární počasí přímo určuje charakter extrémních, tedy mimořádně rozsáhlých, požárů v Kanadě. Rozsáhlý a intenzivní požár může postupně vytvořit sebeudržující podmínky – tedy vytvoří své vlastní počasí, jenž ho přiživuje.

Dostatečně silné stoupající proudy horkého vzduchu vytvářejí pyrokumulové oblaky (neboli specifický typ bouřkových oblaků) nad požáry. Ty mohou generovat nové blesky, které zapálí další požáry. Případně produkují downdrafty, rychlé sestupné proudy, které zesilují vítr u země, živí oheň kyslíkem a pomáhají nekontrolovatelně šířit požár. Takto intenzivní požáry se hasí mnohem obtížněji. Flannigan upozornil, že pyrocumulů je čím dál více: „Existovaly vždy, ale jejich počet rychle roste.“ Během kritického roku 2023 zaznamenali 140 pyrocumulů, zatímco předchozí rekord z roku 2021 činil přibližně 100 pyrocumulů.

Obvyklé metody hašení obnášejí shazování vody nebo zpomalovačů hoření či pěn z letadel a zakládání řízených protipožárních pásů vypalováním vegetace před postupujícím čelem ohně. V případě opravdu intenzivního požáru však tyto metody leckdy nestačí. Za určitou hranicí už s požárem nelze bojovat.

I po uhašení nadzemního požáru může půda pod povrchem doutnat celé týdny. „Pokud se nepodaří uhasit všechna ohniska, stačí o týden později silný vítr a požár se znovu prudce rozhoří,“ dodává Flannigan. Proto jsou nezbytné pozemní jednotky vybavené infračervenými kamerami, které dokážou skrytá ohniska odhalit.

Dezinformace o správě lesů

Kanadští odborníci dnes bojují také s jiným druhem nebezpečí - s dezinformacemi na sociálních sítích. Během července 2026 se objevilo tvrzení, že za rozsah požárů může špatný management lesů, který nedostatečně odstraňuje staré stromy a větve.

Vědci mají odlišný názor. Kanadská boreální oblast zaujímá okolo 3 miliony km, a protože většina tohoto území nebyla nikdy hospodářsky spravována, nelze tvrdit, že nedostatečný management způsobil současný nárůst extrémních požárů. Okolo lidských obydlí začala Kanada aplikovat proces kontrolovaného vypalování, tisíce let starou metodu převzatou od původních indiánských obyvatel. Tento postup zmenšuje množství paliva dostupného pro mohutné požáry a celkově prospívá zdraví lesů.

Skutečným problémem podle vědců je klimatická změna, která vytváří pro mnohem větší území boreálních lesů mnohem náchylnější podmínky k rozsáhlým požárům.

Léta jsou díky ní delší a teplejší, sníh taje dříve a teplejší atmosféra rychleji vysušuje odumřelou vegetaci i půdu. Ke zhoršení situace přispívají také změny tryskového proudění, které snižují množství srážek, a mírnější zimy umožňující šíření lýkožroutů, kteří usmrcují stromy a zvyšují množství hořlavého materiálu. V důsledku toho „velké požáry jsou stále větší, zasahují rozsáhlejší území a hoří déle,“ říká Hanesová (obr. 9).

Postupně mizí i mokřady, které dříve tvořily přirozenou protipožární bariéru. Velké požáry dnes již dokážou překonat i četná kanadská jezera, aniž by se výrazně oslabily. To zažili i obyvatelé kmene Collins First Nation, kteří měli doslova jen pár minut na opuštění domovů před ohnivou stěnou rychle se šířícího požáru. Tato komunita žije odlehle, bez silničního spojení se světem. Narychlo museli naskákat do lodí a ujíždět přes jezero před plameny, které je ale znovu dostihly na druhém břehu při následném útěku k silnici.

Jejich domov je teď popel. Oheň ho během hodiny kompletně vymazal ze světa. Ztratili vše - oblečení, osobní věci, majetek, domy, školu, komunitní centrum, zkrátka všechno. Jeden třináctiletý kluk se vrátil zachránit sousedy na přeplněné lodi minuty předtím, než místo sevřel zuřivý požár. Od státu se traumatizovaní lidé (stále ještě v šoku) pomoci nedočkali. Jediný, kdo jim pomohl a udělal sbírku, byl jiný domorodý kmen. Komunita totiž ještě nedostala od vlády status ve First Nation, i když má o něj požádáno už desítky let.

Analýza zveřejněná v roce 2025 ukázala, že od roku 1959 se velmi rozsáhlé požáry (nad 200 km²) nejen zvětšují, ale tvoří stále větší podíl celkové spálené plochy. Šest nejhorších požárních sezón v historii Kanady připadá na posledních deset let. A mezi lety 2017 a 2025 shořelo více území než během všech předchozích desetiletí měření dohromady.

Flannigan dodává: „Budoucnost bude horká a plná kouře.“